Plasty s vlastnostmi vhodnými pro použití při nízkých teplotách

Většina konstrukčních plastů je dobře vhodná k použití při teplotách pod bodem mrazu, ačkoli rozsah přípustného použití závisí především na daném materiálu a na podmínkách konkrétní aplikace. 

Vzhledem k specifické povaze termoplastů je složité stanovit spodní prahovou hodnotu teploty, kterou by bylo možné jasně definovat pomocí standardní zkušební metodologie. Když se termoplasty používají v podmínkách, kdy se teplota zvyšuje, projevují se určité specifické fyzikální vlastnosti, jako například teplota skelného přechodu (Tg) a teplota tání krystalického podílu (Tm), které intenzivně ovlivňují mechanické chování a provozní životnost materiálu. Pomocí standardních zkoušek je možné vyhodnotit trvalou ztrátu vlastností v důsledku teplotně podmíněného stárnutí a oxidace.

Pokud se však teplota naopak snižuje, nemusí nutně docházet k trvalé ztrátě vlastností v důsledku vystavení materiálu nízkým teplotám. Ačkoli obecně lze pozorovat zvýšení tuhosti a snížení odolnosti proti nárazu, tyto vlastnosti se obvykle vrací do „normálu“, jakmile se materiál opět zahřeje. 

Zde je třeba rozlišovat mezi amorfními a semikrystalickými termoplasty. Amorfní materiál se nesmí vystavovat mechanickému opotřebení nad teplotou skelného přechodu (teplota, při které polymery přecházejí z pevného stavu do flexibilního stavu), jelikož dochází k příkrému snížení mechanické pevnosti. Semikrystalické materiály mohou na druhou stranu stále ještě vykazovat určitou mechanickou pevnosti i nad teplotou skelného přechodu, a to díky přítomnosti určitého krystalického podílu v rámci daného polymeru. 
U semikrystalických ani u amorfních termoplastů není provozní teplota v rozsahu záporných hodnot přesně definována a závisí z větší části na praktických požadavcích dané aplikace, a ve výsledku ji tak lze stanovit pouze faktickým testováním.

Léta používání polymerů však i přesto poskytují přijatelné orientační hodnoty ohledně spodní teploty použitelnosti pro každý materiál, jak uvádí následující tabulka pro materiály od společnosti Ensinger.

Aplikace těchto záporných provozních teplot je významně ovlivňována typem mechanického zatížení působícího během použití: nárazy nebo vibrace mohou vést k předčasnému selhání součástí.

Materiály modifikované prostřednictvím výztužných vláken vykazují obvykle vyšší křehkost. Na modifikaci plnivy by se proto při nízkých teplotách mělo nahlížet kritičtěji.

Pokud se jedná o kryogenické teploty, -200 °C a nižší, v tomto rozsahu lze úspěšně používat pouze velmi malý počet polymerů. K těmto skutečně „nízkoteplotním polymerům“ náleží: