Chemicky odolné plasty

Chemická slučitelnost, chemická odolnost a odolnost vůči korozi jsou jedny z největších výhod plastů v porovnání s kovy. Volbou správné řady polymerů uživatel může zaručit schopnost odolávat i těm nejnáročnějším podmínkám okolního prostředí, aniž by byly nutné doplňující způsoby ochrany, jako například povrchová úprava, lakování nebo katodová ochrana. V našem produktovém portfoliu naleznete specifické plastové materiály odolné vůči působení kyselin, polymery odolné vůči silně alkalickým médiím včetně horké vody a páry a rovněž plasty vykazující odolnost vůči rozpouštědlům. Uživatelé rovněž zjistí, že si mohou zvolit plast s optimálně vyváženou chemickou odolností, který tak bude vhodný pro různorodé koncové aplikace.


V následujících tabulkách jsou uvedeny orientační mezní hodnoty pH a kategorie látek, jež lze využít jako obecné vodítko pro výběr s ohledem na chemickou odolnost, a dále údaje o tom, kde lze jednotlivé skupiny produktů používat při předpokladu pokojové teploty a bez mechanického zatížení.
*Typy plastů vyztužené skleněnými vlákny vykazují mírně nižší odolnost vůči silným louhům v porovnání s typy bez plniv.
**PVDF reaguje citlivě na kontakt s horkým alkalickým prostředím, a to vznikem trhlin vzniklých napětím při vystavení mechanickému namáhání. Meze expozice činí pH 12 a 40 °C, přičemž ani jedna z těchto hodnot se nesmí překročit.

Výraz chemická odolnost se obecně používá pro popis odolnosti určitého materiálu vůči účinkům chemických látek. 

Ve většině případů se neodpovídající chemická odolnost projevuje bobtnáním nebo měknutím materiálu, jehož důsledkem může být ztráta mechanických vlastností a celková ztráta funkční způsobilosti. Molekuly média přecházejí difúzí do prostoru mezi polymerovými řetězci a tím je odtlačují od sebe. Jelikož většina difúzních procesů je závislých na teplotě, specifikace chemické odolnosti je třeba vždy uvážit s ohledem na teplotu specifikovanou zkušebními podmínkami. Uživatelé musí být zvláště obezřetní při používání amorfních termoplastických polymerů v přítomnosti chemikálií, které může vést k vzniku trhlin vzniklých napětím a následně k selhání příslušného dílu. Mohou se vytvořit mikrotrhliny, které se mohou pod vlivem mechanického zatížení eventuálně rozrůst do rozsáhlých síťových struktur propojených trhlin.

  • Termoplasty nejsou v jakkoli významné míře narušovány vodou ani anorganickými látkami rozpuštěnými ve vodě, jako jsou například kyseliny, louhy a soli. Výjimkou jsou v tomto ohledu louhy v určitých koncentracích a za určitých teplot v přítomnosti PVDF, kdy dochází k vniku trhlin způsobených napětím, a oxidační média, které mohou způsobit tento typ trhlin v materiálech PP a PE. Změny barvy, které se mohou objevit při kontaktu s chemikáliemi, mohou poukazovat také na změnu chemické odolnosti plastu
  • Vliv organických médií na termoplasty se od vlivu anorganických médií liší.   Organické chemikálie a molekulární řetězce termoplastů spolu mohou vzájemně reagovat.   To znamená, že vedle faktických znaků rozpouštění plastů (například v případě methylenchloridu a PVC) může často docházet k jejich bobtnání. Bobtnání (zvětšení vzdáleností mezi molekulárními řetězci) představuje změnu objemu a tvaru pevného tělesa pod vlivem kapalin, par nebo plynů.
     Polymerové řetězce se mohou rovněž obalit některými konkrétními rozpouštědly.   V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že bobtnání způsobuje různá zatížení v důsledku změn délky, avšak většinu projevů bobtnání lze později eliminovat vysušením materiálu. 
  • V případě směsí chemikálií není obecně možné spolehlivě předvídat, zda v důsledku jejich vlivu dojde k narušení daného termoplastu, protože v mnoha případech dochází k neznámým sekundárním jevům. Příkladem může být lučavka královská, která vznikne při smísení koncentrované kyseliny chlorovodíkové a kyseliny dusičné v poměru 1:3 a která představuje jedno z nejagresivnějších známých médií.   V takovém případě lze dlouhodobě používat pouze PVDF, navíc pouze při teplotě 20 °C, a to navzdory tomu, že mnohé termoplasty jsou chemicky odolné jednotlivě vůči každé z těchto složek.

Nejdůležitějšími kritérii pro testování chemické slučitelnosti jsou teplota, koncentrace chemikálií, doba expozice a mechanické zatížení. Následující tabulka udává odolnost různých materiálů vůči různým chemikáliím včetně standardních zkoušek vykonaných za standardních atmosférických podmínek při 23 °C / 50% rel. vlhkosti v souladu s DIN 50014.

Tyto informace jsou uvedeny podle našich nejlepších aktuálních znalostí a jejich účelem je poskytnout údaje o našich produktech a jejich aplikacích. Nejsou tedy zamýšleny jako právně závazné ujištění nebo záruka o chemické odolnosti našich produktů nebo jejich vhodnosti pro konkrétní aplikaci. Je bezpodmínečně nutné respektovat veškerá stávající průmyslová vlastnická práva.

Pokud si chcete ověřit odolnost našich materiálů vůči běžným metodám čištění nebo sterilizace používaným v potravinářském, zdravotnickém nebo farmaceutickém průmyslu, klepněte sem:
CHEMICKY ODOLNÉ PLASTY
Při pochybnostech v případech, kdy požadovaná média, koncentrace chemikálií nebo teploty nejsou uvedeny nebo kdy se používají směsi chemikálií, důrazně doporučujeme provést individuální testování za účelem posouzení reakcí materiálu a možného neočekávaného vzájemného působení látek za reálných podmínek aplikace.